Povaha php. Pro koho se (ne)hodí...

Povaha patou se po staletí příliš nezměnila. Stále je to sebevědomý, vyrovnaný a velmi nebojácný pastevecký pes, který spolehlivě ochrání svěřené území, stádo, či rodinu. V porovnání s některými ostatními pasteveckými plemeny se projevuje patou výrazně mírumilovněji, není to v žádném případě pes útočný! Vzhledem k jeho prapůvodnímu poslání je jeho chování samostatné, má instinktivní sklon k nezávislosti, samostatnému uvažování a rozhodování, což vyplývá z jeho instinktu samostatného strážce stád. Patou nebyl nikdy šlechtěn k absolutní poslušnosti, hlavním kritériem byly jeho pracovní dovednosti, spočívající ve schopnosti vyhodnocovat správně situaci, udržovat predátory v uctivé vzdálenosti od stád a v případě nutnosti i zasáhnout. Takové situace sám však nevyhledává, nejprve případného útočníka zastrašuje imponujícím postojem a hlubokým štěkotem a zaútočí až v nejvyšší nouzi. Při obraně stáda a svěřeného území prokazuje mimořádnou odvahu a statečnost. Při obraně stáda a svěřeného území prokazuje mimořádnou odvahu a statečnost. Má tendenci za své teritorium považovat celé území, kam až dohlédne, a proto je naprosto nezbytné vymezit mu hranice dostatečně vysokým a pevným plotem.

Nelze od něj očekávat bezpodmínečnou poslušnost a mechanické plnění povelů. Pyrenejský horský pes nikdy nebude bezhlavě plnit povely, je to samostatně uvažující pastevecký pes a občas i dost svéhlavý, jehož posláním byla odpradávna ochrana stád, v mezních situacích (útok predátora) se musel rozhodovat pouze dle vlastního uvážení. V žádném případě se tedy nehodí pro člověka, který by vyžadoval absolutní poslušnost, stejně tak jako se nehodí pro toho, kdo by si chtěl pořízením atraktivního psa potvrzovat svůj "společenský status", aniž by se předem důkladně obeznámil se specifickou povahou a typickým chováním pasteveckého plemene. Patou je uvnitř rodinné "smečky" mimořádně oddaný, jemný, něžný a mazlivý, cítí se být plnohodnotným členem společenství, a proto vyžaduje stálý kontakt se "svými" lidmi (stádem) atd. Není to v žádném případě pes vhodný do kotce!

Správná, tj. vyrovnaná a sebevědomá povaha je podle mého názoru u tohoto plemene naprostý fundament, ale já osobně se domnívám, že je úplně jedno, zda bude php pracovat u stáda anebo bude plnit "pouze" funkci "gaučáka", rodinného psa, hlídače apod., neboť nevyrovnaný, bázlivý, agresivní či psychicky labilní jedinec nikdy nebude schopen bez problémů plnit ani jednu z těchto "funkcí"!

Patou je ovšem velice univerzální a přizpůsobivý jedinec, v dnešní době plní často roli "pouze" rodinného psa, působí úspěšně i v canisterapii. Výchova mladého psa musí být klidná, konzistentní a velmi důsledná, patou je inteligentní a chápe rychle, ale majitel by měl disponovat jistou vrozenou autoritou, protože někteří jedinci mohou, a to zejména v období dospívání zkoušet testovat slabiny ve výchově, avšak i tehdy je třeba si zachovat naprosto chladnou hlavu a v žádném případě nepoužívat násilné metody! Patou si velice dobře vědom své síly, vůči rodině, slabším (dětem, malým psům atd..) se chová empaticky, ohleduplně a něžně a své fyzické převahy nikdy nezneužije. Mladého jedince je nezbytné už od raného věku vystavovat novým podnětům, brát ho do rozličných prostředí, důkladná socializace je základním kamenem správné výchovy a zárukou toho, že v dospělosti budete mít vyrovnaného, přátelského a bezproblémového jedince. Vztah člověk x patou je spíše vztah partnerský, založený na vzájemném pochopení a maximální důvěře.

S patou se nikdy nebudete nudit, díky pravidelným procházkám za každého počasí nebudete trpět nadváhou, rýmou ani křečovými žilami. Soužití s mladým jedincem nabízí i jedinečnou příležitost k zázračnému posílení imunitního systému, tak např. takový akční skok v únoru do hluboké ledové řeky, aby se vytáhlo  štěně, které tam spadlo, je neopakovatelným adrenalinovým zážitkem.

Patou si velice dobře vědom své síly, vůči slabším (dětem, malým psům atd..) se chová empaticky, ohleduplně a něžně a své fyzické převahy nikdy nezneužije. Mladého jedince je nezbytné už od raného věku vystavovat novým podnětům, brát ho do rozličných prostředí, důkladná socializace je základním kamenem správné výchovy a zárukou toho, že v dospělosti budete mít vyrovnaného, přátelského a bezproblémového jedince.  Vztah člověk x patou je spíše vztahem partnerským, založeným na vzájemné důvěře.

Každý, kdo má dřívější zkušenost s jiným plemenem (např. ovčáckým), musí zcela přehodnotit dosavadní vzorce chování a "metodologii výcviku". Silou nepořídíte, musíte na to jít hlavou, php se necvičí ("cvičácký" dril není nic pro něj) nýbrž důsledně vychovává. Když jsem si pořídila svého prvního php, byla jsem u bobtaila zvyklá na poslušnost, a to zejména na stoprocentní přivolání za všech okolností, bobtail jako typický ovčák reagoval na pouhá gesta. To u php absolutně neplatí, to jsem si uvědomila velmi brzy, když mladičký Falco na Šumavě utekl za stádem srn a vrátil se až po půlhodině s novou "image" (byl černobílý), neboť proběhl jakousi šumavskou bažinou. Pyrenejského horského psa tedy nelze bezmyšlenkovitě vypustit z vodítka na otevřeném prostoru či v lese, ať se ten kluk (holka) "pěkně proběhne". Je třeba neustále předvídat a monitorovat dění okolo. Php se chová jako typický pastevec a rozhodne-li se, že se půjde na něco "mrknout", nikdo a nic mu v tom (kromě vodítka) nezabrání. Vrátí se, až on uzná za vhodné.

Naši psi chodí u nás na louce na volno, ale nikdy bych je nepustila z vodítka tam, kde nemám přehled o situaci anebo v neznámém prostředí či v lese atd. Je třeba neustále předvídat, být před psem vpřed o "B" krok.  Vidím-li, že se k nám blíží člověk se statným samcem velkého plemene, Arána si okamžitě beru k noze a a ovládám jej i v okamžiku, kdy onen pes projevuje agresitivu. Podobným situacím se však snažím za všech okolností vyhýbat, raději změním směr chůze, než se dohadovat s blbcem, který nemá svého psa pod kontrolou. Kdysi jsem byla ošklivě pokousána na ruce volně pobíhajícím kavkazákem a vím, jak snadno lze přijít k úhoně, neboť útočící pes se v afektu zahryzne do čehokoliv, co je v dosahu jeho mordy.

Typický, tj. vyrovnaný temperament považuji za zcela klíčový znak plemene, sebekrásnější a výstavně sebeúspěšnější jedinec, jenž ale nemá vyrovnaný temperament, je z mého hlediska nevhodný pro chov. Nevyrovnaná, bázlivá či dokonce agresivní fena by nikdy neměla být použita v chovu, neboť tyto povahové znaky předává i svému potomstvu, štěňata navíc kopírují vzorce chování své matky. Mechanismus dědičnosti ovlivňuje nejen morfologii, nýbrž i povahové znaky. Obecně platí, že temperament je determinován jak přirozeností (nature), tak i prostředím, výchovou (nurture). Jinými slovy, je-li nevyrovnaný temperament vrozený, pak bohužel ani důkladná socializace není všespasitelná, neboť nežádoucí znaky temperamentu lze eliminovat pouze do velmi omezené míry.

Temperament, ať už "dobrý" anebo "špatný" je dědičný. Joseph Gentzel soudí, "že jedince, kteří jsou agresivní či bázliví, je naprosto nezbytné kompletně vyloučit z chovatelského programu, neboť např. projevy nevyprovokované agresivity nejsou pro toto plemeno normální." (více viz: Joseph B. Gentzel: The Great Pyrenees. From France With Love)

Velice cením možnosti složit povahový test, již nabízí francouzský klub, a jsem hrdá na to, že moji psi v této zkoušce obstáli se ctí. Test prověřuje kromě jiného i reakce psa na různé nepříjemné, nečekané či neobvyklé podněty a pes nesmí projevit ani náznak agresivity či paniky. Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, že francouzští testeři obvykle kombinují během testu různé metody, nelze se tedy na test předem "připravit" jako na zkoušku. Bázlivý, agresivní či jinak nevyrovnaný jedinec sítem testu neprojde. Všichni mnou odchovaní jedinci mají úspěšně složené testy povahy ve francouzském klubu R.A.C.P.

Doplnění: v roce 2019 byl test modifikován a zpřísněn, nově nyní sestává z celkem 10 různých situací. Tester provádí hodnocení chování psa prostřednictvím bodového ohodnocení.

Všichni naši psi žijí společně, mají trvalý přístup do domu. Nevlastníme žádné kotce ani oddělené výběhy, členové naší smečky jsou odmala vedeni ke společnému soužití ve funkční smečce od těch nejmladších po seniory. Zejména v létě tráví většinu dne v domě na chladné dlažbě, velice rádi asistují v kuchyni, je u nás běžná situace, že v kuchyni přeskakujeme různě elegantně, až sofistikovaně se rozvalující bílé hromady chlupů.

Nerozumné pořízení si "atraktivního plyšáka" často bohužel vede ke špatným koncům, je pro mne vždy velmi frustrující sledovat, jak si někdo neuváženě pořídí php a jakmile zjistí, že ta "malá roztomilá chlupatá věc" nějak vyrostla, dospěla a projevuje se jako typický pastevecký pes, neprodleně se jej snaží zbavit. Není to v žádném případě pes vhodný do kotce (!), vyžaduje trvalý kontakt se svou rodinou (smečkou, stádem). Pyrenejský horský pes patří k plemenům, která zejména po soumraku hlasitě dávají najevo, že střeží své teritorium, jejich štěkot je hluboký a daleko se nese, často k pramalé radosti sousedů. Podle mé vlastní zkušenosti jsou v tomto ohledu velmi aktivní především feny, zvláště žijí-li ve smečce. Pes je většinou klidnější a štěká až tehdy, má-li k tomu důvod.

Bohužel zejména v poslední době pozoruji trend, který se mi vůbec nelíbí, ale platí bohužel univerzálně pro velkou část psích plemen. Kdekdo si pořídí štěně, aniž by měl alespoň elementární povědomí o tom, jaké charakteristiky plmeno, má,  tj. jaká byla jeho prapůvodní historická úloha.  Objevují se noví "chovatelé", kteří prostě "musejí" chovat, když už mají doma na dvoře tu fenu. Odchovají "áčkový" nebo dokonce i "béčkový" vrh, štěňata za "akční" cenu nebo dokonce na splátky vnutí v podstatě komukoliv, aniž by jej poučili o zcela elementárních věcech, jako jsou povaha a typické chování, pohybový režim v době růstu, výchova atd. 

Šetří-li někdo na pořízení kvalitního jedince z dobrých linií a spekuluje, jak by co nejvíce ušetřil, co pak bude dělat, až se např. projeví nepředvídatelné zdravotní problémy? Např. operace torze žaludku + jednodenní hospitalizace (a u php není torze nijak výjimečná) se pohybuje okolo 30 tisíc Kč. A i veterinární výdaje za tak běžné úkony jakými jsou odčervení, očkování, atd., nejsou zanedbatelné, o nákladech za kvalitní a vyváženou stravu (plus kloubní výživu), a to zejména v době růstu, ani nemluvě.

Noví "chovatelé" už tak jaksi z principu laikovi příliš poradit nemohou, nezřídka toho o plemeni nevědí o moc více než nový majitel. Novopečení páníčkové se často šťastně chlubí "fotečkami" chlupatého medvídka na sociálních sítích (nelze jim to samozřejmě mít za zlé), jenže ouha, ono nám to roztomilé štěňátko rychle roste a začíná mít "svoji hlavu". V lepším případě se rozumní majitelé snaží se psím puberťákem systematicky a důsledně pracovat na výchově, ale v tom bohužel častějším případě skončí rodinný "miláček" na Bazoši, protože "utíká" (rozuměj "máme na zahradě jen chabé a děravé pletivo"), z "vážných rodinných důvodů" (rozuměj "hrabe díry na zahradě, má svoji hlavu, neposlouchá jako vlčák, nechová se jako zlatý retríver, etc..").

Apeluji na každého, kdo uvažuje o pořízení si php, pečlivě svoji volbu zvažte! Není to pes vhodný pro každého.

V žádném případě si nepořizujte "úžasné štěndo" bez PP "po rodičích s PP"! Množitelé si vždy vymyslí nějakou lež a jejich nestydatost nemá mezí; mají tu nehoráznou drzost za "bezpapírové" štěně požadovat nemalé finanční částky, a to bez jakékoliv záruky zdraví a původu. Nikdo "činnost" množitelů nekontroluje, zatímco zodpovědní chovatelé s vlastní vizí chovu řádně plní veškeré podmínky pro uchovnění (povinná + nadstandardní nepovinná zdravotní vyšetření, výstavy, bonitace), dodržují chovatelský řád atd.