Konečně jsem našla trochu času a

doplňuji pár novinek. "Prckové" oslavili 9. týden života. Cariňa je stále přepečlivou matkou a jelikož již nemá prakticky žádné mléko, musím ji krotit v jejích snahách o vyvrhování potravy štěňatům, totéž činila i její máma Albinka; a s ohledem na riziko torze toto konání opravdu nevidím ráda.

Estom a Estat odcestují, až to umožní veterinární předpisy cílových zemí, budu si tak moci jejich přítomnosti ještě nějaký čas užívat, oba mi přirostli k srdci, jsou to velcí mazlové a bude pro mne velmi těžké se s nimi rozloučit... Jeden z kluků odcestuje do zahraničí k dlouholetým chovatelům a doufám, že o něm v budoucnu ještě uslyšíme. Byli si ho u nás osobně vybrat a vím, že bude v těch nejlepších možných rukou.

Prckové jsou silní a vitální, z jejich divokých her mně občas naskakuje husí kůže, naštěstí jsou stále na měkké trávě a i jejich domeček je pečlivě vystlaný měkkými vetbedy. Stále dostávají tvaroh, kozí mléko, jogurty, med, žloutky, atd.., s chutí chroupou granule určená pro štěňata obřích plemen. A dostávají samozřejmě domácí stravu, především krůtí, kuřecí, ale i hovězí svalovinu, vše je maso určené výlučně pro humánní spotřebu (a nepochází z "Burešova" Trikatelu = Agrofertu). Štěněcí stravu obohacuji o první jarní bylinky z naší zahrady. Kloubní výživu dostávají preventivně již od 6. týdne. Po druhé dávce očkování se také již rozběhne socializace na  rušnějších místech, např. v centru Plzně, jízda v autě, atd.

Barče jako vždy moc děkuji za pomoc s focením, nafotit ty živelné potvůrky bez asistence jest prakticky nemožné.... Počasí nám posledních 14 vůbec dní nepřálo, ale i tak přikládám i pár momentek ze společné procházky Bářiny a mé smečky. A také aktuální fotku Aránky, která dobře prospívá, chodí do psí školky, podniká s majitelkou dlouhé procházky podél Dunaje, atd.. Jakmile to okolnosti umožní, přijedou nás holky opět navštívit a snad naplánujeme i nějaké výstavy, na které jsem v posledních měsících zcela  logicky  rezignovala. Mám totiž doma štěňata, se kterými jsem 24 hodin denně v úzkém kontaktu (stále spím v obýváku a jsem jim pořád nablízku), a nikdy bych kvůli nějakým ambicím neriskovala to, že z výstavy mohu "dovézt" např. psincový kašel (očkování příliš nefunguje) anebo ještě něco horšího, tak důležité ty výstavy pro mne věru nejsou... A také jsem stále ještě dost vyčerpaná, po covidu se mi dosud nedostává tolik energie a síly, kolik  bych potřebovala....