2x MV Tulln, Rakousko

Po dlouhých dvou letech se mi konečně podařilo dostat do Rakouska na výstavu, v důsledku covidové krize se žádné výstavy (nejen) v Rakousku) nekonaly. Podmínkou vstupu na výstavu byla tzv. dvě "G" - tj. "geimpft" oder "genesen", tj. buďto dokončené očkování proti covidu nebo prodělání nemoci. Zvažovala jsem, zda holky přihlásit do Tullnu anebo až v prosinci do Welsu. Jak prozíravé bylo "přihlásit" Tulln a nikoliv Wels, se ukázalo záhy, neboť třídenní mezinárodní výstava ve Welsu byla bohužel v důsledku zhoršující se epidemiologické situace definitivně zrušena. A v Rakousku byl v neděli vyhlášen lockdown pro neočkované....

I přes nepříznivou situaci a mimořádně hnusné počasí jsme si s holkama pobyt v Tullnu užily, zvolila jsem ubytování ve stejném hotelu jako před dvěma lety, na výstaviště to bylo pouhých 5 minut jízdy, navíc hotel je situován jen pár kroků od malebné stezky v parku přímo u Dunaje. S holkami jsme si užívaly dlouhé procházky podél Dunaje, Biesca na volno, divoška Cariňa pro jistotu na vodítku. Miluji atmosféru v Rakousku, všichni lidé jsou vstřícní, ochotní a kontaktní, při procházkách s holkama jsem potkávala věsměs usměvavé a hovorné místní, cyklisté se nechovali jako "hovada", nýbrž vždy slušně poděkovali za to, že jsem jim uvolnila cestu. Lidé se navzájem zdraví a vždy se prohodí pár vlídných slov. Neviděla jsem žádné naštvané obličeje, ačkoliv Rakušany sužuje covid a vlastně i politická situace (před krátkým časem rezignoval jejich mladý premiér) podobně jako nás. Řidiči jsou ohleduplní a nestalo se mi, že by někdo nezastavil před přechodem pro chodce, po kterém jsem kráčela s holkama.

Obě výstavy byly, tak jak je v Rakousku tradicí, opět organizačně na výši (kontrolovaly se covid pasy a identita vystavovatele), z důvodu dodržování rozestupů se konala v několika halách, a tak nikde nebyla tlačenice (jako např. u nás) a mohly být dodržovány předepsané rozestupy. Z hlediska vystavovatelů to bylo velmi příjemné opatření, bylo dost místa i na pet boxy. Také možnosti procházek po areálu nebyly limitované, s holkami jsem se zašla podívat na poníky a i do stanu s koňmi, což uvítala především Cariňa. První den jsem se tahala i s těžkým boxem plus přetěžkým baťohem, druhý den už jsem to vzdala, protože jsem měla záda doslova "vejlpůl". Není věru ani trochu jednoduché jet sama na výstavu se dvěma psy, když jsem se první den po výstavě plazila s "plnou polní" zpět k autu, myslela jsem, že tam snad ani nedolezu...🤪

Obě holky se dobře předvedly, pochválit musím především veselou Cariňu, která je výstavu od výstavy lepší a lepší, na rozdíl od své první velké výstavy po covidové pauze v Černé hoře, kde byla z toho veškerého balkánského hluku a rachotu dost vykulená, ji šrumec na výstavách už baví a na výstavu se těší. Za výpomoc při běhání o CACIB děkuji Monice Kiss, respektive její handlerce, jakož i za jedinou fotku z výstavy.

Byla to naše poslední letošní výstava, s ohledem na momentální katastrofickou epidemiologickou situaci vůbec netuším, kdy a zda vůbec se uskuteční jakékoli další výstavy....Biesca úspěšně dokončila rakouský šampionát a Cariňa snad, pokud se nezmění aktuální "covidové" podmínky FCI, učinila důležitý krok směrem k mezinárodnímu šampionátu, dá-li bůh a bude-li se příští rok konat nějaká mezinárodní výstava.

Sobota (Mag. Gerhard Pöllinger-Sorré, A):

Biesca: V1, CAC, Res. CACIB

Cariňa: V1, CAC, CACIB, BOS, Crufts kvalifikace

Neděle (Mag. Davor Javor, HR)

Biesca: V1, CAC, CACIB, BOS, Bundessieger Tulln. Splněny podmínky pro udělení titulu CH Rakouska (ÖCH).

Cariňa: V1, CAC, Res. CACIB (bude povrzen jako CACIB)