03.-04.08.2019 2x Norje Boke Švédsko

Zúčastnit se speciální výstavy v Norje Boke, již pořádá každoročně švédský klub, byl již dlouho můj sen. Jedná se o druhou největší výstavu php na kontinentu, posuzují na ní výlučně specialisté na plemeno, ani letošek nebyl výjimkou, přihlášeno bylo přes 80 php. A jednalo se hned o dvě jubilejní výstavy, jména obou delegovaných rozhodčích byla zárukou kvalitního a objektivního posouzení. Na výstavu jsem se vydala jen s Biescou a Aránkem, Huesca a Albinka zrovna prožívaly synchronizované hárání, zůstaly tedy obě doma s manželem. Zvolila jsem cestu trajektem z německého Rostocku do švédského Trellerborgu, cca 6 hodin plavby. Jak prozíravá byla volba dopravy, se záhy ukázalo. Na dálnici u Berlína jsem píchla a během pár minut bylo auto neschopné další jízdy, naštěstí jsem stačila sjet z dálnice na nejbližší pumpu, odkud jsem si zavolala asistenční službu, která po úděsných 4 hodinách čekání konečně dorazila. Německému technikovi jsem vysvětlila, že opravdu nechci auto nechat odtáhnout kamsi do asistenčního centra, že stačí pouze nasadit rezervní kolo, což je ostatně u velké a těžké dodávky nikoliv zrovna snadný úkon. Byla jsem náležitě poučena, že mohu jet maximálně osmdesátkou a že rezerva slouží pouze na "dojetí". Rozhodla jsem se ale pokračovat do Švédska, taková "trivialita" přece nemohla zhatit mé plány, ale ve skutečnosti mi moc lehko nebylo. Děkovala jsem Bohu, že jsem nezvolila cestu přes Dánsko a Öresundský most, co kdyby rezervní kolo takovou dálku nevydrželo... Do hotelu v Rostocku jsem dorazila až pozdě v noci a v 5 ráno se už muselo vstávat na trajekt. Cesta trajektem naštěstí uplynula bez komplikací, předem objednaná "psí" kajuta byla výborný nápad, stačila jsem během plavby pár hodin naspat. Ubytování ve Švédsku jsem si předem vytelefonovala a jeho majitelka jen potvrdila můj předchozí dojem z telefonického rozhovoru – sympatická, vstřícná a nesmírně milá osoba, pro niž nebyl nic problém, když viděla mé psy, dokonce mi za původní cenu poskytla krásný velký pokoj s balkónem a výhledem na moře, byť jsem původně rezervovala pokoj menší (a hlavně levnější).

V sobotu jsem se vypravila do campu, kde se výstava konala, bylo to slabých půl hodiny jízdy z hotelu. Ještě že jsem s sebou měla náhradní oblečení i boty, neboť jak se později ukázalo, počasí ve Švédsku je nepředvídatelné. Na výstavě se sešli mimořádně krásní jedinci, dominovali hlavně zástupci plemene ze Skandinávie, z nichž někteří patří ke skutečné elitě. Aránek nastoupil v početné třídě CH, již vyhrál. Ve Skandinávii se neuděluje CAC (CERT) v každé třídě jako u nás, nýbrž soutěží o něj všichni z daného pohlaví, kteří dostali výbornou plus titul CK (něco jako certifikát kvality). Aránek se umístil jako druhý nejlepší pes s titulem res. CERT. Špatně si nevedla ani Biesca, která v současné době vypadá jako "stažený králík", vylínala až na kůži a zbyly jí jen tu a tam cáry dlouhé srsti, skoro jsem váhala, zda ji mám v této "nekondici" vůbec vystavovat. Její třída měla být posouzena až po pauze na oběd, ale ve chvíli, kdy rozhodčí posuzoval třídu mladých, vypuklo něco jako Dantovo peklo, během pár vteřin se přiřítila silná bouře s přívalovým deštěm a vichrem, který mával se stany. Já jsem s sebou stan tenkrát neměla, se dvěma psy bych nebyla schopná jej postavit. Než jsem psy přesunula do auta, všichni jsme promokli na kůži, já se musela převléci do suchého a vše včetně boxu, foťáku atd. plavalo ve vodě. Z Biescy se stal zplihlý chrtík, zatímco její soupeřky nastoupily suché a načesané, jejich majitelé měli totiž stany. Ale nelituji, neboť se jí od italského rozhodčího a chovatele php dostalo krásného hodnocení.

V neděli posuzoval bývalý prezident franc. klubu pan Alain Pecoult, hodnotil velmi přísně a známky VD byly zadávány o dost častěji než v sobotu, a to i v třídách šampionů. Aránek i v neděli třídu CH vyhrál, nakonec získal i titul CERT, čehož si velice vážím, mezi jeho soupeři byli opravdu nádherní jedinci. Biesca se posunula o jedno místo na V3, ale i tak jsem byla šťastná, že uspěla a nedostala VD. O titul BOB se Arán utkal – jak jinak, než opět v dešti – s krásnou fenkou ze švédského chovu a k mé velké radosti zvítězil. Na výstavě uspěli i potomci, které má Aránek ve Švédsku, jeho dcera Perla s pěkným zbarvením arrouye vyhrála třídu mladých a nakonec i titul res. CERT! S Aránem jsem se zúčastnila i závěrečných soutěží, na této výstavě měla speciálku i další plemena, např. pyrenejský mastin, kavkazák, bernardýn, kuvač, broholman, Bordeaux doga a další. Moc si cením úspěchu u specialistů a v tak početné a kvalitní konkurenci, i když to pro mne bylo fyzicky dost náročné, jsem ráda, že jsem se do Švédska vydala a "neuřízla si ostudu". Také zpáteční přinesla adrenalin, zatímco plavba byla příjemná, jízda po německé dálnici v nočních hodinách byla naprostý horor, vzhledem k opravám a zúžením po prakticky celé dálnici až do Berlína jsem se až po dlouhých hodinách v 5 ráno dokodrcala do Drážďan, kde jsem si pro jistotu zařídila přespání, byť vzhledem ke zpoždění jsem v hotelu strávila jen 4 hodiny. S rezervním kolem jsem nakonec objela půl Evropy a naštěstí v pořádku dojela i se psy až domů.

Bylo velice milé se setkat s přáteli a známými a také můj pohled na plemeno i skandinávský chov byl obohacen o další cenné poznatky.

Naše výsledky (sobota, Dr. G. Massimelo):

Arán: Výborný 1 (12 Ch ve třídě), CK, Res. Cert (CAC), 2. nejlepší pes

Biesca: Výborná 2 + CK

Naše výsledky (neděle, p. Alain Pecoult):

Arán: Výborný 1 + CK, CERT, BOB, BIS 3. CH ŠVÉDSKA

Biesca: Výborná 3