Fotogalerie aneb (nejen)cestování s obříky

S naší smečkou jsme procestovali kus světa. Zprvu nám na našich poutích postačil kombík, ale s postupem času, tak jak se nám ti naši něžní obříci stále "multiplikovali", museli jsme inovovat vozový park. Offroadek střední velikosti brzy již záhy nebyl sto pojmout naši psí delegaci, a tak jsme nakonec skončili u prodloužené, velkoprostorové dodávky. Jak naznačují fota níže, život se psy není "pod psa", naše zlatíčka jsou nedílnou součástí našeho každodenního života. Doprovázejí nás na "dovolené", byť "vacace" se psy je mnohdy adrenalinová záležitost, zejména tehdy, když "paní doktorku" (citován můj choť) napadne "inteligentní" nápad hodný jejího "mohutného ducha". V konkrétních souvislostech lze zmínit moji "vychytávku", kdy jsem při snídani na terase hotelu ve Francii přivázala Albinku k jakési stojaté lampě, držící na jediném chatrném šroubku. Co osud nechtěl, okolo prolétla vosa, Albinka z nich má fobii, vyrazila tedy na úprk, jenže v tu chvíli se celá smečka navzájem zamotala do vodítek. Aránek vyhodnotil situaci jako kritickou, ve vrcholném rozčilení ňafl do Albinky a vzápětí celá smečka srazila na zem stůl i se snídaní, talíře a sklenice se snášely na zem, rozpadaly se na tisíce kousků, to vše doprovázeno ohlušujícím štěkotem našich drahoušků, řinčením nádobí a zděšenými pohledy ostatních hostů. Když se se strnulým výrazem v obličeji objevil hotelový manažer, bylo i beze slov očividné, že v tomto hotelu jsme byli se psy naposledy. A to nám v minulosti tolerovali i "značkování" sloupu v recepci, nejprve Huescou a pak i jejím synkem Aránkem.