CH Francie Arán & jeho sestra Alba & máma Kora De Alba De los Danzantes
Naše malá rodinná chovatelská stanice byla založena v roce 2009. Na našich stránkách najdete nejen podrobné informace o našich psech, nýbrž i transparentní a konkrétní informace o zdraví, chovu, povaze.
A nebudete ani ochuzeni o foto momentky z každodenního života; ten s námi naši psi ve všech ohledech sdílejí. Pozorný návštěvník našich stránek jistě zjistí, že nejpodstatnější pro nás je, aby naši psi vedli přirozený a naplněný život. Mou vizí je chov zdravých, povahově vyrovnaných a exteriérově typických jedinců, kteří jsou v souladu s francouzským standardem.
Věřím, že Vás novinky
ze života našich
patou zaujmou a budete se na náš web rádi vracet.
Jitka Kriegerbecková, chovatelka
Dnes nás k našemu velkému zármutku opustila Albinka (24.01.2014 - 13.11.2026). Od prosince sváděla statečný, ale nerovný boj s velmi agresivní formou karcinomu mléčné žlázy. Bohužel její hárání (vlivem estrogenu) v témže měsíci ještě urychlilo růst nádoru a masivní šíření metastáz do plic a dalších vnitřních orgánů a i přes naši maximální péči a...
V pátek 05. prosince se Estivka zúčastnila MV v rakouském Welsu, výstavu jsme zvládly na otočku, ráno jsem vyjela (posuzování začínalo až ve 13.30) a večer se vrátila.
Se zpožděním doplňuji pár novinek. Ve dnech 10.-12.10.2025 jsme se Zuzou a Aránkou + Estivkou zúčastnily víkendového výstavního maratónu v Rakouském Tullnu, kde se od pátku konaly celkem 4 výstavy - 1 národní a 3 mezinárodní.
S naší smečkou jsme procestovali kus světa. Zprvu nám na našich poutích postačil kombík, ale s postupem času, tak jak se nám ti naši něžní obříci stále "multiplikovali", museli jsme inovovat vozový park. Offroadek střední velikosti brzy již záhy nebyl sto pojmout naši psí delegaci, a tak jsme nakonec skončili u prodloužené, velkoprostorové dodávky. Jak naznačují fota níže, život se psy není "pod psa", naše zlatíčka jsou nedílnou součástí našeho každodenního života. Doprovázejí nás na "dovolené", byť "vacace" se psy je mnohdy adrenalinová záležitost, zejména tehdy, když "paní doktorku" (citován můj choť) napadne "inteligentní" nápad hodný jejího "mohutného ducha". V konkrétních souvislostech lze zmínit moji "vychytávku", kdy jsem při snídani na terase hotelu ve Francii přivázala Albinku k jakési stojaté lampě, držící na jediném chatrném šroubku. Co osud nechtěl, okolo prolétla vosa, Albinka z nich má fobii, vyrazila tedy na úprk, jenže v tu chvíli se celá smečka navzájem zamotala do vodítek. Aránek vyhodnotil situaci jako kritickou, ve vrcholném rozčilení ňafl do Albinky a vzápětí celá smečka srazila na zem stůl i se snídaní, talíře a sklenice se snášely na zem, rozpadaly se na tisíce kousků, to vše doprovázeno ohlušujícím štěkotem našich drahoušků, řinčením nádobí a zděšenými pohledy ostatních hostů. Když se se strnulým výrazem v obličeji objevil hotelový manažer, bylo i beze slov očividné, že v tomto hotelu jsme byli se psy naposledy. A to nám v minulosti tolerovali i "značkování" sloupu v recepci, nejprve Huescou a pak i jejím synkem Aránkem.
